Člověk vede uspokojivý život tehdy, když má přinejmenším co jíst, co si na sebe obléci a kde hlavu složit. A zatímco se jídlo a oblečení přece jenom vždycky nějak sežene, protože to přece jenom není nějak mimořádně předražené luxusní zboží, s bydlením už je to horší. To už totiž vyžaduje, aby člověk zalovil docela hluboko ve své peněžence. V přeneseném smyslu slova, samozřejmě, protože ani do té největší peněženky, jaká na světě existuje, by se určitě nevešlo tolik hotovosti, aby se za ni dala nějaká nemovitost koupit.
Nemovitosti jsou prostě drahé. Ale protože každý někde bydlet musí, zkrátka je nezbytné peníze sehnat. Aby se z člověka nakonec nestal bezdomovec, ona pochybná existence. A když se je nedaří v dost velkém množství vydělávat a z takových příjmů našetřit, využívají se i půjčky na bydlení, tedy hypotéky.
U takových hypoték je to zdánlivě jednoduché. Člověk si tu zažádá, dostane onu potřebnou spoustu peněz na hodně dlouhou dobu splácení a za docela příznivých podmínek, a tím takřka jediným, co tu musí, je dát nemovitost do zástavy, dokud není dluh vyrovnán.
Ale co když člověku neposkytnou takovou půjčku v bance? A co když ani nebankovní společnost někomu nenabízí tolik, kolik by potřeboval, kolik stojí koupě zvolené nemovitosti do soukromého vlastnictví? Pak se může hodit třeba i hypotéka na družstevní byt Americká hypotéka.
A proč si někdy lidé zvolí namísto koupě bytu vlastního koupi toho družstevního? Je to prosté. Obě bydlení jsou si hodně podobná, a tedy uspokojí kdekoho, kdo chce bydlet ‚ve svém‘, avšak družstevní nemovitosti jsou vzhledem k odlišnostem ve vlastnictví levnější a tedy dosažitelné i pro ty, kteří nemají šanci získat drahou hypotéku na vlastní nemovitost.
Takový družstevní byt tedy může uspokojit daleko širší veřejnost. A kdo si ho s nebankovní hypotékou pořídí, určitě nelituje.